Okamžiky štěstí
Dvojromán Okamžiky štěstí je možné začít číst z kterékoli strany. Vyberte si! Příběh sourozenců Veroniky a Jáchyma budete prožívat podle toho, který začátek zvolíte. Buďto do života skočíte jako Jáchym volným pádem z výšky čtyř tisíc metrů nebo se jako Veronika budete statečně prokousávat citovými nástrahami ode dne ke dni. Prožijete dva příběhy v jednom. Jako on a jako ona. Nebo v opačném pořadí, což bude překvapivě jiné, než byste očekávali…
Můžete s nimi hledat štěstí, doufat, věřit, dělat chyby a napravovat je. Budete se o ně bát, fandit jim a zamilovávat se s nimi. A nejenom s nimi. Taky s Eliškou, Kubou, Dedém, Monikou, Viktorem, Amy, Kryštofem, Danou, Viki a Ondřejem. Protože štěstí a lásku hledá každý. I když to zní jako fráze…
Milý Patriku,
ráda bych Ti poskytla zpětnou vazbu k Tvým knihám, které jsem četla.
Jak jsem se k Tobě vůbec dostala? Během rutinní práce na diplomce jsem poslouchala Radiožurnál, kde jsi byl hostem Lucie Výborné. Jistě Ti je jasné, čím jsi mě hned zaujal. Říkala jsem si, že musím zjistit, jaké knížky píše takový chechtal 🙂 Na současnou literaturu jsem typicky příliš konzervativní, ale tohle byl dobrý impuls.
Jako první jsem si půjčila Malý pražský erotikon od své švagrové. Název by mě odradil, ale nic jiného neměla. Výrazně mě varovala, že to sama nečekala, ale erotika byla opravdu na každé stránce. Sice jsem se toho bála, protože jsem mladá, naivní a staromódní, ale rozhodla jsem se to risknout. Pak jsem byla mile překvapena, když jsem semtam narazila na stránku bez erotiky 😀 Celkově se mi Tvůj styl psaní zalíbil, podával jsi to tak, že mě to často ani nepohoršilo a dokázala jsem se do postav vcítit. Pro mě z principu neomluvitelná nevěra začala být kvůli okolnostem některých vztahů pochopitelná. Často jsem se i zasmála.
Chtěla jsem číst dál. Maminka švagrové mi půjčila Okamžiky štěstí – krásný název. Jaké bylo moje zklamání, když tam na mě zase bafla erotika! S tím jsem nepočítala, myslela jsem, že to byla specialita Erotikonu a teď už budu mít klid…navíc jsem začala od Veroniky a první stránky byly tak intenzívní a tragické, že jsem to málem vzdala. To ale není můj styl, takže jsem četla dál. Nakonec mě zaujal i tenhle příběh a byly tam i pasáže, které jsem četla nahlas. Jáchyma jsem pak proletěla cobydup a moc by mě zajímalo, jaký pocit bych z knihy měla, kdybych ji četla opačně. Každopádně si vůbec nedovedu představit, jak jsi něco takového psal.
Jedna věc mi ale přišla tak divná, že jsem se rozhodla Ti napsat a zjistit, jak jsi to myslel. Jedná se o to, jak postavy (zejména Jáchym) pohlížely na Ondřeje Kota po tom, co „kvůli němu“ skončila Veronika v Bohnicích. Ano, choval se hloupě, že si s ní začal, ale to Veronika taky, to je přeci oboustranné. Tudíž nechápu, proč je on označován jako hajzl. Jestli se nepletu, ani se mu nesvěřila, že s ním čeká dítě. Takže buďto to tak popisuješ proto, že to má být subjektivní vnímání bratra-ochránce (stejně tak Veroničiných přátel) jednajícího v afektu, nebo jsem já mimo. Švagrová mi na to řekla, že Kot měl být ten moudřejší a zkušenější a nezačínat si s ní, když ona je tak mladá a přišla o rodiče. Ale to mi tak nepřijde, sama už byla tou dobou opatrovnicí svého bratra, matkou, studentkou a podnikatelkou, takže rozumu by měla mít dost. Každý koukáme na svět jinýma očima, ale tohle mi přišlo oproti Tvému stylu (který mi vyhovuje) netradičně černobílé, Veronika jako oběť a Ondřej jako viník.
Děkuji Ti za zajímavé čtení, příště se chystám na Prvok, Šampon, Tečka a Karel, jsem zvědavá, čím mě zase překvapíš 🙂 A chválím minimum překlepů a gramatických chyb, na to jsem pes 🙂
Přeji Ti všechno nejlepší k narozeninám!
S pozdravem,
Štěpánka