Nebuď sráč
Když jsem psal o úkolech, které si vzájemně Prvok, Šampón, Tečka a Karel zadají, aby si nepřipadali jako sráči, napadlo mě, jestli bych je taky dokázal splnit. Byla to přirozená reakce. Myšlenka, která mě musela napadnout. A když už mě napadla, nešlo se jí zbavit. A tak jsem se aspoň prostřednictvím částečné modifikace prvního úkolu jejich hry rozhodl zjistit, jestli nejsem sráč. Hrozilo sice, že se akorát ztrapním a že ten můj nápad vyzní jako naprostá pitomost, kterou navíc bude spousta lidí považovat za křečovitý pokus o propagaci knížky, ale to pro mě přestalo být důležité. Mnohem důležitější bylo, že jsem měl příležitost se nakopnout a probrat z pozvolného stárnutí, které člověka postupně čím dál víc nutí dělat výhradně rozumná a užitečná rozhodnutí. Přiznávám, chtěl jsem si prostě dokázat, že nejsem srab. A že nepíšu o něčem, čeho bych sám nebyl schopen. A tak jsem se rozhodl přeběhnout nahý Staroměstské náměstí. Uvědomuju si, že to zní nablble, ale mně to nablblé nepřipadalo. Naopak to bylo nečekaně euforické osvobozující dobrodružství.
Zdravím Patriku …..
Ako dieťa som si prešiel dvakrát klinickou smrťou , mal som blízko k Bohu , mal som byť farárom ……..no v 6tej triede na základke som sa zabil 2hý krát …od teológie som utiekol k letectvu , tým , že som bol dolámaný , brácho mi kúpil modely lietadiel na skladanie a letectvo ma chytilo ma plnej čiare ……….no prúser ……..nesmel som to študovať na civilnej škole , iba na Vojenskej …………. tarka farár vyhodil zo spovedelnice , že mi podpísal prihlášku na leteckú školu ako 14násť ročnému …prešiel som si všetkými sračkami komančov , vyštudoval som leteckú strednú s ministerskou pochvalou ……..no po škole prišla zasa SMRŤ …….celý život sa mi obrátil ………..ak chcete môj príbeh rád Vás u nás privítame , je tu blízko Podhájská – voda ako v mŕtvom mori ……..rád Vás pohostím …….uvážte………. R.