Nebuď sráč
Když jsem psal o úkolech, které si vzájemně Prvok, Šampón, Tečka a Karel zadají, aby si nepřipadali jako sráči, napadlo mě, jestli bych je taky dokázal splnit. Byla to přirozená reakce. Myšlenka, která mě musela napadnout. A když už mě napadla, nešlo se jí zbavit. A tak jsem se aspoň prostřednictvím částečné modifikace prvního úkolu jejich hry rozhodl zjistit, jestli nejsem sráč. Hrozilo sice, že se akorát ztrapním a že ten můj nápad vyzní jako naprostá pitomost, kterou navíc bude spousta lidí považovat za křečovitý pokus o propagaci knížky, ale to pro mě přestalo být důležité. Mnohem důležitější bylo, že jsem měl příležitost se nakopnout a probrat z pozvolného stárnutí, které člověka postupně čím dál víc nutí dělat výhradně rozumná a užitečná rozhodnutí. Přiznávám, chtěl jsem si prostě dokázat, že nejsem srab. A že nepíšu o něčem, čeho bych sám nebyl schopen. A tak jsem se rozhodl přeběhnout nahý Staroměstské náměstí. Uvědomuju si, že to zní nablble, ale mně to nablblé nepřipadalo. Naopak to bylo nečekaně euforické osvobozující dobrodružství.
Pozdravujem Patrik, dala som vašu knihu maly pražský erotikon;) …úprimne som dlho nič vtipnejšie a silnejšie dejovo necitala .. bolo to úžasne! Je mi ľúto, že je koniec, tri dni som čítala !! Už teraz sa teším na ďalšie ..